Ten čas ale letí...

Je to tak, fakt sem se skoro ani nenadála a dalších 14 dní pryč a já si nenašla čas na to jsem napsat co se děje :(. Teď už budu asi těžko vzpomínat na nějaký podrobnosti, ale aspoň nějaký útržky + 2 poslední dny podrobněji. Jen co odjela mamka s babičkou, měli jsme tu další návštěvu. Louise, Jacqua a malýho Jacqua. Louise byla známá od Edgara z Columbie (mohlo jí být kolem 43), Jacque, její manžel, byl angličtan (ten byl starší - přes 60 let) a malýmu bylo 14 měsíců. Pobyli tu 3 dny, každý den jsme měli BBQ venku, byli jsme v místní restauraci u Hakima, kde jsem si dala skvělou tortilu s kuřecím masem, jednou jsme s nima byli v bazéně a jednou taky na beach party Valentininý kamarádky. Moc se mi líbí ten jejich zvyk, že když má dítě narozeniny, rodiče uspořádají párty buďto na pláži nebo v parku, donesou pohoštění a děti se koupou, hrajou si a je to prostě fajn, než být zavřený někde vevnitř..celkově se hodně družej, což mi přijde moc fajn! Taky během jejich pobytu nešla teplá sprcha, jelikož oni to tady maj takový komplikovaný, může se otáčet kohoutkm jen trochu a když to někdo přetočí tak se to rozbije a neteče teplá, což se stalo i s touhle návštěvou. Vitto a Valentina jsou naučený se sprchovat každý ráno a přes to nejede vlak. Nenechali si vymluvit, že se osprchujou až se vrátí Edgar a sprchu opraví, takže jsme museli improvizovat s malejma vaničkama. Dopadlo to tak jak můžete vidět na obrázku :)

Po odjezdu návštěvy sem jednou byla hrát s Edgarem tenis, pátek má vyhrazený pro sport a nikdo z jeho kamarádů neměl čas, tak sem mu byla dobrá :D. Konečně nějaký sport po dlouhý době a musím říct, že to byla paráda..konečně dělat taky něco pro sebe. V sobotu večer tu začínal Fiesta Mayor - místní festival. Večer jsme jely s Anyou a dětma do vedlejšího městečka - Olivella, kde bylo zahájení. Dali jsme si každej palačinku, děti s Nutelou, já sem neměla moc na sladký chuť, tak jsem dala na Anyu a dala jsem si anglickou specialitku - palačinku s cukrem a citrónem, až na to, že sem od toho byla celá uleptaná to bylo fajn. Hlavní akce se konali na malém starodávném náměstíčku. Nejdřív bylo moderní taneční vystoupení, pak vystoupení "kouzelníka" pro děti - i když kecal španělsky, fakt jsem se pobavila..tak moc až sem brečela smíchy. Potom přišel Egar s grilování (asi jsem tu ještě nezmiňovala, kromě producenta taky dělá grilovačky na zakázku) s jeho pomocníkem, už si nevzpomínám na jméno, ale byl o něco starší než já. Konečně příjemná změna, pokecat si anglicky s někym, kdo je stejně starej a má stejnou úroveň angličtiny jako já. Když skončilo vystoupení nastal zmatek, protože se ztratila Valentina. Nebylo to fakt nic příjemnýho, všichni lítali po tom městě, kde bylo celkem dost lidí a hledali jí. Naštěstí se pak našla, už šla s kamarádama na další vystoupení, který bylo jinde.

V neděli ráno letěl Edgar do Londýna kvůli práci, takže mi začla honička.. jelikož Anya měla různý chceck-iny a check-outy takže jsem byla celý den s dětma, to samé v pondělí i úterý. V neděli byly nějaké atrakce v místním bazéně v rámci festivalu, tak jsme tam byli odpoledne asi 2 hodiny. Večer jsme šli do místní restauračky k Hakimovi, kde bylo jídlo, nějaké atrakce a vystoupení pro děti a večer letní kino Toy Story 3, sice ve Španělštině, ale koukala jsem se taky :D. Byli jsme tam asi do 12 do večera, tak děti měly zážitek. Pak jsem s dětma taky byla u moře a u bazénu, žádná změna :))

Další týden byl naprosto v pohodě, nepamatuju si, že by se událo něco zajímavýho. Jen si vybavuju že jsem poprvé dvakrát brečela :). Jednou protože mě Valentina vytočila do nepříčetnosti, fakt maximálně!!! A po druhý, když mi Vitto omylem hodil do oka takovou plastovou hračku. To jsem se lekla a tak to bolelo, že sem to nevydržela..a brečel i on, asi nevěděl co se děje. Pak jsme jeli do vedlejšího města (asi 20 minut cesty) na obrovskou bobovou dráhu. To byl fakt zážitek, všichni jezdili poprvý - takže pomalu. Já jsem na tom seděla sice asi po druhý nebo po třetí, ale rychlosti jsem se tam fakt nebála. Děti se praly o to, kdo pojede se mnou :D. Jelikož jsou ještě moc malý, tak nemohly jezdit samy.. tak sem jela asi tak 6x, pobyly jsme tam asi 2 hodiny a jely domu. Byla tam s náma Julie s klukama (asi 4 kluci) a Layza s rodinou.  Pak mi děti taky ukazovaly, jak uměj jezdit na kole a na bruslích. To jsme zkoušely tady na zahradě, ale není tu moc prostor, tak to bylo nic moc...

Předevčírem jsme byli na bruslích v urbanizaci kousek od nás, asi 4 km..jeli jsme tam autem. Je tam velký betonový hřiště a vedle dětský hřiště, tak si tam dětičky mohly pohrát. Jezdily jsme asi 15 minut (což je fakt dlouho :D) v tom jsem měla telefonát od Anyi jestli bych jí nemohla pomoct s úklidem jednoho baráku, že jí na poslední chvíli vybouchla uklízečka, ale že samozřejmě jestli nechci tak že v pohodě. No tak jsem si řikala, že si přivydělám nějakou kačku tak že to beru. V tom Valentina začla řvát že se jí chce čůrat a že nemáme papír a že v žádným případě nepůjde do přírody bez papíru..no tak si chvilku pohráli na hřišti, což sem se celkem divila, když řikala že už to nevydrží a jeli jsme domu. Tam sem sbalila dětem věci, protože musely někde počkat, mezitím než udělám úklid. Odvezla jsem je k Julii (kamarádka Anyi) a pak jela do toho baráku. No nebyl to barák, ale vila jako prase..!! Jako mazec, 4 podlaží, krby, vlastní kino..vždycky jen koukám s otevřenou pusou :D. Byla jsem tam asi tři hodiny, práce celkem utekla a pak sen vyzvedla děti a jely jsme do bazénu v Mas Mestre... byla sem spocená jak prasojd, venku bylo fakt vedro a úklid byl fakt makačka, protože ta rodina přijela o hodinu dřív než měla, takže sem tam ještě s jednou ženskou uklízela a ta rodina už tam byla..prekérní situace :D. I když venku na koupání moc nebylo, byly sme v bazéně asi hodinu a pak sme jely domů. Daly jsme si večeři. Skvělý tortily s kuřecím masem, čínskym zelím, pastou z fazolí a rajčatovou šťávou. Je to prý mexicko-kolumbijský jídlo, Edgar nám tu navařil na tři dny než odjel. Takže tentokrát to je bez vaření :). Když byl naposled v Londýně, musela sem i vařit.. ale vždycky stačily špagety nebo něco na ten způsob, takže žádný veklý vaření.. chtěla jsem jim udělat bramboráky, ale bohužel tu nemají majoránku, tak příště. Taky aby vyzkoušeli něco českýho... Po večeři jsme si pustili film a pak se šlo na kutě.

Z bruslení...

Včera dopoledne nic zajímavýho, vstávala jsem zase kolem 9 hodiny, ráno sprška, pak si dělám snídani pro sebe a dětem horkou čokoládu a asi po hodině tousty. Po 11 jsem s dětma jela do Sitges, protože tam byla narozeninová párty Vittovýho spolužáka ze školy (překvapilo mě, že se tady chodí do školy už od 3 let, ale je to něco jako školka, ale prostě už se učej! Vitto pomalinku čte, na to, že mu bylo v březnu 5, docela dobrý..). Vůbec jsem nevěděla kde to je, ale musela sem tam jet sama, protože Anya měla hodně práce..

Nakonec jela i Layza s Ruby a s Angelem (Ruby nejlepší kámoška Valentiny a Angelo kámoš Vitta ze školy, bydlej kousek od nás), tak jsem jela za ní autem a v pohodě. Tam měla oslavencova rodina zabranej stůl a lavičky, pohoštění atd.. klasika, kousek bylo dětský hřiště, tak tam jsme strávili většinu času. Byli jsme tam asi 3 hodiny. Na konci párty byla taková hra, že oslavencův táta vyhodil do vzduchu z takový krabice bombóny a sladkosti a děti sbíraly, kdo kolik nasbíral, to si odnes.. nevim, moc tuhle hru ráda nemám. Byli tam i starší děti, takže je jasný, že ty ukořistili víc. Navíc když to vypuklo, Vitto začal brečet, že mu někdo roztrhl pytlík, do kterýho měl sbírat bombony..než se rozkoukal, všechno bylo pryč. Naštěstí jeden táta mu do tý roztrhlý taštičky přihodil asi 5 cukrovinek, tak byl spokojenej. Odpoledne sem si dělala nějaký věci na pc, děti si hráli vevnitř a pak i venku. Kolem 6 přilítla Anya, že bysme mohli jít k Hakimovi.. jen tak posedět a dát si tam jídlo. Tak sme tam byli asi do 10 hodin. 

Dva týdny se tady odhodlávám na to, zeptat se, jak to teda se mnou tady bude. Rodina je skvělá, fakt si s nima rozumím.. chtěla bych si to tu prodloužit, protože si angličtinu nezlepším nikde tak dobře, jako tady (aspoň myslím :)) jako nějaký kurzy a tak by určitě v ČR pomohly, ale každodenní mluvení si procvičím tady..

No tak jsem se včera odhodlala a ptám se Anyi, jak to vypadá. Že se každej ptá, kdy se vrátím a tak a já nevím co odpovědět. Že jestli chtěji, abych tu zůstala dýl nebo jen na prázdniny. A ona jako že si o tom musí promluvit s Edgarem až se vrátí, ale že by samozřejmě byla moc ráda (absolutelly!!) abych tady zůstala. Jedinej problém že je v tom, že nevědi jak to budou mít s prací.. jelikož ona má největší nápor během prázdnin + září, říjen, pak už je to slabší..a Edgar má práci tak jen tak nárazově, ale že se mu rozbíhá kariéra, tak že by snad během roku neměl být tak často doma a mou pomoc tady by uvítali. Takže uvidíme.. ptala se mě, do kdy to potřebuju vědět, tak jsem řikala že do posledního týdne v srpnu chci mít jasno. Kdyby mě tu nepotřebovali tak mám v plánu přiletět kolem 15. září a kdybych tu zůstala tak přiletim taky tak nějak, asi na týden nebo 10 dní (hlavně chci stihnout pouť 23. září a týden předtím bych chtěla udělat nějakou rozlučkovou párty pro kamarády a v následujícím týdnu navštívit Nižbor a prostě oblítat všechny - Dolák, taťka, mamka, kamarádi apod.) 

Takže mami, tati, babi E., babi J., dědo.. nebojte, školu si určitě dodělám (nejsem blbá), ale jestli mi to nabídnou, už jsem se rozhodla, že tady zůstanu...!!!!

A ještě na závěr pár stížností, co mě tu trochu štve... štvou mě děti a jejich blbejch zlozvyk pít ráno horkou čokoládu z lahví pro mimina, z toho nejvíc rostu.. :( ale do hrnečku jí prostě nechtěj, takže jsem zvědvá, kdo je to odnaučí. Z toho plyne i další věc a to, že jsou zvyklý se při tom koukat na televizi (když pijou) a pak je největší boj to vypnout. Když televize běží, tak nic nevnímaj..jsou soustředěný jen a jen na to a člověk se jich může ptát na to co chtěj na toust klidně 20x...

A další stížnost je k Anye.. hrozně mi vadí, jak je roztržitá. Dám příklad, jsme doma a největší pohodička, hrajem si a že pojedem na tu bobovou dráhu. Měli jsme asi hodinu času ale ona přilítne, že je potřeba vzít támhleto, támhleto, támhleto.. a lítá tu jak splašená. Takže pohodička je rázem v čudu a všechno je hrozně ve stresu. To se tu opakuje několikrát týdně..ať jdem s ní k moři, k bazénu, k Hakimovi.. prostě pořád všechno musí být honem, honem..což mi fakt docela vadí, protože jsem pak ve stresu a zapomenu x věcí.

A na úplnej závěr pár fotek...

A na úplnej závěr pecka, kterou tu posloucháme pořád s Valentinou...

Mějte se hezky a příště se snad polepším s přidáváním příspěvků, ale vůbec na to nemám čas.. :((